Standard plemene BOC

BORDER KOLIE

ZEMĚ PŮVODU: Velká Británie.

DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 24.06.1987.

POUŽITÍ: Ovčácký pes.

KLASIFIKACE FCI:           Skupina 1 – Psi ovčáci a honáčtí

                                           Sekce 1 – Ovčáci

                                           S pracovní zkouškou

CELKOVÝ VZHLED: Pes dobrých proporcí a ladných rysů ukazujících kvalitu, půvab a dokonalou vyváženost, které ve spojení s dostatečnou tělesnou stavbou demonstrují jeho výkonnost. Sklon k robustnosti i k přílišné lehkosti je nežádoucí.

DŮLEŽITÉ PROPORCE: 
Délka čenichu a mozkovny je přibližně stejná.
Délka těla je mírně větší, než je výška v kohoutku.

POVAHA:
Vytrvalý ovčácký pes k tvrdé práci u stáda, výborně ovladatelný. Živý, pozorný, poslušný a inteligentní. Nesmí být ani nervózní ani agresivní.

HLAVA
MOZKOVNA:
Lebka: Dosti široká, týlní hrbol nevýrazný.
Stop: Velmi výrazný.

LÍCNÍ ČÁST:
Nos: Nos černý, u hnědých a čokoládově zbarvených jedinců smí být hnědý. U modrých psů by měl být břidlicové barvy. Dobře vyvinuté nosní dírky.
Čenich: Čenich se směrem k nosu zužuje, je středně krátký a silný.
Čelisti/zuby: Silné zuby a čelisti s dokonalým pravidelným a úplným nůžkovým skusem. To znamená, že řezáky horní čelisti těsně přesahují řezáky spodní čelisti, přičemž jsou vsazeny kolmo do čelisti.
Líce: Líce nejsou ani plné, ani zaoblené.
Oči: Posazené daleko od sebe, oválného tvaru, středně velké. Barva hnědá, jen u merle zbarvených psů mohou být jedno nebo obě oči zcela, nebo částečně modré. Jemný, bystrý, pozorný a inteligentní výraz.
Uši: Středně velké a středně silné, nasazené dostatečně daleko od sebe. Jsou neseny vztyčeně nebo polovztyčeně. Při naslouchání jsou výrazně pohyblivé.

KRK:Dobré délky, silný a svalnatý, mírně klenutý a rozšiřující se směrem k lopatkám.

TRUP: Atletický vzhled. Mírně delší, než je výška v kohoutku.
Bedra: Široká a svalnatá, ne však vystouplá.
Hrudník: Hluboký a poměrně široký s dobře klenutými žebry. 

OCAS:  Středně dlouhý, svým posledním obratlem dosahující minimálně k hleznu. Je nízko nasazený, dobře osrstěný, směrem ke špičce se stáčí vzhůru a doplňuje tak ladnou linii a vyváženost psa.
Při vzrušení může být vztyčen, nikdy však není nesen nad hřbetem. 

KONČETINY

PŘEDNÍ ČÁST TĚLA:Hrudní končetiny jsou při pohledu zpředu rovnoběžné. Kosti jsou pevné, ne však mohutné.
Lopatky: Uloženy vzad.
Lokty: Přiléhají k tělu.
Zápěstí: Při pohledu z boku mírně šikmé.
Přední tlapky : Oválného tvaru s vysokými polštářky, pevné a dobře stavěné. Prsty klenuté a těsně navzájem přiléhající. Drápky krátké a silné. 

ZADNÍ ČÁST TĚLA: Široká a svalnatá v profilu ladně přecházející k nasazení ocasu.
Stehna: dlouhá, silná a svalnatá.
Kolena: Dobře zaúhlená.
Hlezení kloub: Pevný, hluboce uložený.
Zápěstí : Od hlezna k zemi jsou zadní nohy stavěny z pevných při pohledu zezadu rovnoběžných kostí.
Zadní tlapky: Oválného tvaru s vysokými polštářky, pevné a dobře stavěné. Prsty klenuté a těsně navzájem přiléhající. Drápky krátké a silné. 

CHŮZE/POHYB: Volný, plynulý a neúnavný. Nízko zvedané tlapky vzbuzují dojem, že je pes schopen pohybovat se nenápadně a velmi rychle.

SRST:  
OSRSTĚNÍ:  Dvě varianty: Středně dlouhé a Krátké.
U obou variant je krycí srst hustá a střední textury s měkkou a hustou podsadou, která vytváří výbornou ochranu proti povětrnostním vlivům. U středně dlouhé varianty vytváří bohatá srst hřívu, kalhoty a prapor. V obličejové části, na uších, na hrudních končetinách (s výjimkou praporců) a na pánevních končetinách od hlezen k zemi má být srst krátká a hladká.

BARVA: Dovoleno je množství barev, přičemž nikdy nesmí převládat bílá.

VÝŠKA A VÁHA:
Ideální výška v kohoutku:     psi: 53 cm (21 palců)
                                                  feny: o něco méně. 

VADY: Každá odchylka od výše uvedených požadavků musí být považována za vadu a posouzení její závažnosti musí být přímo úměrné stupni odchylky, jejímu vlivu na zdraví a pohodu psa a na jeho schopnost vykonávat jeho tradiční práci.

VYŘAZUJÍCÍ VADY:

POZNÁMKA: Psi mají mít dvě zřetelně normální varlata, plně sestouplá v šourku.

HISTORIE:

Již v letech 36 před Kristem jsou zmínky v římských záznamech o ovčáckých a pasteveckých psech, jejichž povahy jsou popisovány jako podobné těm, co má současná pracovní border collie (BC). Samozřejmě, že popisovaní psi byli větší, a ostřejší, než jak je požadováno na moderních BC. Na nich se požadovalo ne jen pasení stáda ale i jeho obrana.

Když Římané provedli invazi Británie, dovezli také sebou psy, kteří pak pokračovali v hlídání stád tak jak to dělali na kontinentě.

Další vlna dobyvatelů přišla ze Skandinávie. S nimi přišel jiný typ psa podobný spitzovi, kteří byli menší velikosti než původní románští a byli černobílí nebo žlutí s bílými znaky (black with white or sable with white markings). Občas někteří měli modré oči.

Rozdíl ve velikosti měl za důsledek více mrštného psa. Bílé znaky na psu se ukázaly výhodné v čase, kdy dny byly krátké a práce za tmy nebyla neobvyklá. Tito psi neměli pevně určená jména plemen (nebo spíše nejsou známa), a to až do roku 1617, kdy byly nalezeny první záznamy o těchto psech.

Někteří historici se domnívají, že slovo "colley" kóli pochází z keltského slova znamenající užitečný. Jiní uvádějí že slova "coalie," což znamená černý, a ještě jiní jsou názoru, že pochází od jména plemena Skotské ovce "collie". Žádný vsak nepopírá že BC je nejlepší ovčácký pes s obrovskou vytrvalostí. Po staletí před průmyslovou revolucí byla hlavním produktem Británie vlna. Stáda domácích ovcí byla všude hojně chována, a je více než jisté, že pes byl při tom důležitým pomocníkem.

Do Británie přivezli ovčácké psy, a zrovna tak ovce, Římané. John Caius, doktor, který psal ve čtrnáctém století, se zmiňuje o psech ovčáků. Jeho kniha De Canibus Britannicus (Popis Britských psů) může být považována za nejstarší zmínku o Britských pracovních ovčáckých psech.

Ve Skotsku, kde také chov ovcí byl rozsáhlý, ovčáčtí psi byli absolutní nutností. James Hogg (1772-1835), ovčák a básník z Ettrick Valley u Skotských hranic napsal: "Bez ovčáckého psa by pahorky a roviny Anglie a Skotska neměli cenu šesťáku. Bylo by třeba daleko více lidské pomoci zvládnout stáda ovcí na pastvinách a dohnat je míle na tržiště. Bez nich by výtěžek chovu byl ztrátový."

Abychom pochopili různorodost vzhledu a schopností border collie, je třeba si uvědomit, že psi byli chováni za účelem různé práce kolem ovcí, a tak, aby vyhovovali práci v mnoha rozdílných podmínkách a v kopcovité krajině staré Highland. Collie, jedni z předků nynější BC, byli psi silní, těžko ovladatelní, drsní vůči stádu. Velšské kolie, další předci moderní BC, byly menší, ale hbitější, perfektní na pasení v řídce obydlených kopcovitých regionech Walesu. Předci současné BC byli chováni v daleko více variantách než dnes. Tenkrát bylo tolik plemen pracovních ovčáckých psů, stejně tak jako bylo hodně různých plemen ovcí. Většina původních plemen vymřela nejen kvůli tomu, že dravci ohrožující stáda zmizeli, některá ztratila svoje užití, protože již nebylo třeba jejich specializovaných schopností. Některá, protože již nebylo třeba silných vytrvalých psů ke hnání stád ovcí a skotu na trhy, když se vybudovala železnice a později nákladní automobily převzaly tuto práci.

Přesto stále bylo třeba psů se silným instinktem nahánět ovce a ten tamnější collie měly. Proto stálo za to se pokusit nalézt psy mírnější povahy a výběrovým křížením docílit žádané. Farmář Adam Telfer z Northubian v roce 1894 uspěl v najití správné kombinace. Dnešní BC jsou potomci Telferova psa jménem "Hemp". Nejen různé temperamenty, ale i variace různých pracovních stylů byly kombinovány při vyšlechtění Hempa a vyprodukování border collie. Border collie, Skotská kolie, Australský ovčácký pes, kelpie jsou všichni bratranci, kteří mají společný původ začínající u původních pracovních collií. Po nich zdědili různé specializované schopnosti. Jméno border collie se začalo používat po první světové válce, aby se rozlišovalo od Skotské kolie, které se také tenkrát říkalo pouze collie.

Přeložil F. Vejrosta